Buď polem víry!

Sobotní vigilie Světových dnů mládeže musela být kvůli počasí přesunuta z původního místa nazvaného Campus Fidei, což v překladu znamená Pole víry. Papež František postavil na tomto faktu svou večerní promluvu, když tvrdí, že ono „Pole Víry  není místo na mapě, ale my sami“.

„Drazí mladí, Pán vás dnes volá. Nikoli hromadně! Ale tebe i tebe, každého. Poslouchejte, co vám říká v srdci.“ Volá nás k tomu, abychom byli jeho opravdovými učedníky a misionáři. Papež František přibližuje charakter upřímného učednictví na třech obrazech našeho pole víry.

Pole jako místo setby

I naše srdce je polem, do kterého Ježíš zasévá svá zrna (srov. Mt 13,1-9). Co je oním zrnem? Boží slovo. Právě jeho přijímáním se naše srdce stává opravdovým polem víry. Papež František nás vybízí, abychom si položili důležitou otázku: „Jakou půdou jsme nebo chceme být?“

„Někdy jsme možná jako cesta: nasloucháme Pánu, ale nic to v našem životě nezmění, protože se necháváme ohlupovat mnoha povrchními signály, jimž nasloucháme.“ „Jindy jsme jako kamenitá půda: s nadšením přijmeme Ježíše, ale jsme nestálí a kvůli těžkostem nemáme odvahu jít proti proudu; anebo jsme jako trnitá půda: věci, negativní vášně v nás dusí Pánova slova.“

Papež František nás všechny povzbuzuje, že ať už je tvá půda nyní v jakémkoli stavu, vždy se můžeš rozhodnout pro uvolnění kousíčku půdy, nechat tam zapadnout zrno a sledovat, jak vyklíčí. „Udělejme jedno: všichni mlčky pohleďme do srdce a každý řekněme Ježíši, že chce přijmout setbu. Řekněte Ježíši: pohleď, Ježíši na kameny, trní, plevel, ale pohleď na tento malý kousek půdy, kterou nabízím, aby přijala zrno.“

Pole jako cvičiště

Představme si, že učednictví je jako hrát v týmu samotného Boha. Kdo však někdy dělal nějaký sport, moc dobře ví, že se neobejde bez poctivého a pravidelného tréninku. Ježíš, „trenér“ a vedoucí našeho týmu, chce, „abychom „byli ve formě“, beze strachu se vyrovnávali se životními situacemi a dosvědčovali svoji víru“.

Jak však zůstat ve formě? Co je oním duchovním tréninkem? Dialog s Ním: modlitba. „V tom spočívá cvičení, trénink. Ptejte se Ježíše, mluvte s Ježíšem. A když se v životě spletete, uklouznete, dopustíte-li se něčeho zlého, nemějte strach. Řekněte: Ježíši, podívej, co jsem učinil. Co mám nyní dělat? Vždycky však s Ježíšem mluvte, v dobrém i ve zlém, když uděláte něco dobrého, i když se dopustíte něčeho zlého. Nemějte z Něho strach! Toto je modlitba.“

Pole jako staveniště

Církev je obrovským chrámem a my jsme jedním z jejích kamenů. I když je kamenů nepočítaně mnoho, každý je důležitý, každý má své nepostradatelné místo. Být učedníkem tedy znamená mimo jiné i být aktivní součástí církve, být jejím živým kamenem. Papež František to vyjadřuje jasně: „Jděte vpřed, budujte lepší svět, svět bratrství, spravedlnosti, lásky, pokoje a solidarity. Buďte stále v útoku.“ „Nadále překonávejte apatii a nabízejte křesťanskou odpověď na sociální a politický nepokoj, který se vyskytuje v různých částech světa. Prosím vás, abyste byli budovateli světa a přičinili se o lepší svět.“

"Buďte živými kameny" nebo v tomto případě zrnky písku. :-)

Závěrem nás papež František vybízí, abychom ve svém každodenním životě nezapomínali, že jsme polem víry a znovu se rozhodovali pro cestu Kristových učedníků. Co však dělat, když mám vůli, ale nevím, kde začít? František nám dává jednoduchou radu: začni sám / sama od sebe. „Mám-li začít od sebe, odkud začnu? A každý ať otevře svoje srdce, aby mu Ježíš řekl, odkud začít.“ „Spolu s Marií řekněme Bohu také my: ať se mi stane podle tvého slova.“

Celý text promluvy najdeš zde.

Foto: Dominik Novák