Těsně před vypuknutím

Pokračování článku: https://rio2013.signaly.cz/1307/z-poslednich-priprav-v-riu

Pěšky? Nemyslitelné.

Průběh středy ukazuje, jak to zde vypadá s dopravou. Po snídani u naší rodiny nás maminka odvezla asi 300 metrů ke kostelu (objela přitom několik bloků domů, protože jsou zde jednosměrky), kde jsme přesedli k našemu řidiči Josefovi, který přijel s autem od paní Naziry. V 9.00 jsme vyjeli a hurá na COL – centrální úřad SDM. Asi 15 km dlouhou trasu jsme jeli přes 2 hodiny. Samá zácpa, samá auta.

Atmosféra centrálního úřadu SDM

V 11:00 jsme měli dojednanou schůzku s Benjaminem z presscentra. Tento mladík z Argenitiny nás sice potkal ve výtahu, ale raději vystoupil v nižším patře s omluvou, že musí na poradu. V úzké chodbičce, ve které je postavený stolek pro recepční, čekalo již více lidí. U stěn byly naskládány objemná zavazadla poutníků. Stále přicházeli a odcházeli lidé, ale náš Benjamin nikde. Po hodině přišlo děvče, které se nás ptalo, co potřebujeme, že je z pressu. Snažili jsme se jí vysvětlit, že potřebujeme získat práva na použití filmových záběrů papeže. Nakonec snad pochopila.

Ztratila za dveřmi, které vedou ke všem kancelářím a za chvíli se vrátila s paní ve středních letech. Ta nás vzala dovnitř COLu a posadila, podržte se, do křesel v zasedací místnosti. Vyklubala se z ní první profesionálka, která ihned chápala, co chceme. Sice tvrdila, že to nepotřebujeme, protože práva na všechno má každý akreditovaný novinář, ale byla svolná, že nám papír vystaví.

No, trvalo to další 2 hodiny. Většinu z nich jsme proseděli v zasedačce, kde jsme si seděli jako páni, udělali jsme si tak svačinku a nakonec po třech hodinách vítězně obdrželi písemné potvrzení na práva. Bylo vidět, že i děvče, které nás obskakovalo, bylo vděčné, že jsme zvítězili. Ale pracovat bych tam nechtěl. Tak stísněné prostory, hluk a nedostatek prostoru, to je stresující prostředí. Cvrkot v COLu je pochopitelně větší, než před týdnem, ale jedná se stále na chodbě. Nikdo vám nenabídne vodu, kafe. Jen stojíte a čekáte a čekáte a doprošujete se.

Čekání, čekání, čekání

Chtěli jsme se podívat sice ještě do katedrály, ale náš pan řidič prohlásil, že je čas vypadnout rychle z Ria, jinak začne špička a dojedeme v noci. Asi měl pravdu, protože jsme opět více stáli, než jeli. Nakonec jsme se dostali na dálnici a po 3 hodinách se opět vítali s paní Nazirou.

Celkem zajímavý den. Jedna záležitost vyřízená, ale stálo to 5 hodin v autě a 3 hodiny čekání. Super, když to půjde takto dál, bude vše tak akorát připraveno.

Berme to ale pozitivně. Protože stále někde čekáme nebo sedíme v autě či v letadle, dá se věnovat četbě. Tak jsem už dočetl knihu O nebi a zemi, kterou vydalo nakladatelství Paseka. Jedná se o rozhovor kardinála Bergolia s rabínem Skorkou z roku 2010. Zajímavá kniha, která dává možnost proniknout do myšlení současného papeže a také do velice zajímavé židovské mentality. Moc pěkná knížka. Musím říci, že se mi František stále více zamlouvá. Nebojí se změn a pravdy, je člověkem srdce a ukazuje, že skutečně prožívaná víra je skutečně nalezením svobody. Stále více si uvědomuji, že v jeho osobě máme v církvi duchovního otce.

Zařizování a čekání přece jen stojí za to

Když jsme se ve čtvrtek probudili, pomodlili jsme se, posnídali a vyrazili do města. Setkali jsme se s místními organizátory (mimo jiné mladá emancipovaná animátorka Nathálie dokonce na úvod přistoupila k malé objímačce), prohlédli si místní faru (a dostali ochutnat místní alkoholickou specialitu z cukrové třtiny kašásu), dvě hodiny řešili simkarty, zajeli podepsat smlouvy na autobusy. No a bylo odpoledne! Oběd byl pozdní. Pak jsme měli mši svatou a už na dveře zvonili sousedi – rodina syna paní Naziry – se třemi dětmi a byla hostina – tedy večeře o mnoha chodech a povídalo se a povídalo.

Teď je už pátek a začínají přijíždět první poutníci. Stále více si uvědomuji, jakým darem pro všechny, pro účastníky, ale i pro místní církev SDM jsou. Už se těším na to, co se bude dít, jak bude Pán působit a co všechno s Bohem zažijeme. Všechny prosím: modlete se za nás a sledujte vše, co papež řekne. Snad se domů vrátíme s novou odvahou pustit se do evangelizace a žít církev nějak nově, radostně a dynamicky. Mnoho našich místních českých církevních diskusí se jeví z jižní polokoule jako malichernost a snad i jako překážka skutečnému církevnímu dynamismu. No, uvidíme, s čím se vrátíme a jak naše účast na SDM obohatí naši místní církev.  

Autor: P. Jenda Balík; mezitiulky redakce signály.cz