Kolik zbývá do setkání?

Akce již proběhla.

První dny očima účastnice

21. 7. 2013 10:01

Neděle  – přílet a seznámení s rodinou

V neděli ráno, jsme přistáli na letišti v Riu de Janeiru v ranních hodinách, o půl šesté místního času, tedy v České republice tou dobou bylo už 10:30. Let byl bezproblémový, měla jsem z něj obavy, jelikož jsem letěla poprvé v životě, ale užila jsem si to. Odlítali jsme z Prahy přes Paříž, kde jsme čekali na let do Ria. Přestože let z Paříže trval 11 hodin, rychle uběhl, protože jsme letěli v noci a skoro celý let jsem prospala. Po příletu nás vyzvedla tlumočnice Lucka, stihli jsme si vyměnit na letišti dolary za místní peníze (realy) a pak jsme se vydali k autobusu, který nás odvezl do Barra do Pirrai. Po asi 40 minutách jízdy jsme dorazili do města, kde jsme přijeli do jedné z místních škol, kde nás přijali místní lide a měli pro nás nachystané jídlo. Pote, co jsme se občerstvili, nám rozdali kartičky s našimi jmeny, kde také bylo napsané jméno rodiny, u které bydlíme. (Já bydlím v rodině paní Maureny spolu se zdravotnicí Veronikou. Moji bratři Pavel a Jan bydli v jiné rodině.) Po seznámení s rodinami si nás vzaly k sobě domů, kde jsme strávili odpoledne. Rodina paní Maureny bydlí přímo v centru města, takže na program, který probíhá v kostele nebo ve škole, to nemáme daleko. S rodinou jsme se naobědvali a zbytek odpoledne jsme strávili povídáním o cestě a našich rodinách.

Večer v sedm hodin jsme měli mši svatou, která byla sloužena v portugalštině. Brazilské mše jsou úplně jiného charakteru, než u nás. Hodně se zpívá a pohybuje rukama do rytmu písníček. Po mši svaté nás naše rodina pozvala do kina.

Pondělí - poznávání města

V pondělí ráno jsme po snídani vyrazili do školy, kde jsme měli úvodní modlitbu, následně jsme se přesunuli k tělocvičné, kde místní kněz padre Sergio požehnal kříž. V tělocvičně jsme chvíli seděli na tribunách a napjaté čekali, co se bude dít. Po chvíli jedna z dobrovolnic začala tancovat typické brazilské tance, jako sambu a funky a k ní se postupně přidávali ostatní Brazilci a nakonec jsme se osmělili i my Češi.

V poledne jsme ve škole měli oběd: rýži s fazolemi a místní specialitou. Nebylo to špatné. Po jídle jsme vyrazili na prohlídku města Barra do Pirrai (má asi 100 000 obyvatel). Ukázali nám náměstí, autobusové nádraží a katedrálu svaté Anny.

Po prohlídce města jsme se vrátili zpět do školy, kde jsme měli přichystanou svačinu, po které jsme měli chvilku čas, tak si naši kluci zahráli fotbal proti Brazilcům. Nečekaně jsme prohráli. :-) Na závěr dne jsme slavili v místním kostele mši svatou.

Úterý – návštěva místních komunit i festivalu

V úterý ráno jsme začali mší svatou v kostele. Tato mše byla už v češtině. Po mši svaté jsme byli rozděleni do tři skupin asi po 20 lidech. Každou skupinku pak odvezl autobus do různých komunit, které ve městě jsou.  Naše skupina objížděla komunity v centru města. V první komunitě, kterou jsme navštívili, jsme si s místními zahráli dvě hry a také jsme tam poobědvali. Pote jsme se přesunuli do druhé komunity, kde nás přivítali písničkami a seznámili jsme se se zakladatelem komunity. Pote nás místní lidé z komunity požádali, abychom navštívili jednu nemocnou osobu, o které nám „prozradili“, že je svatá už za života. Paní byla starší, upoutaná na lůžko. Pomodlili jsme se u ní doma modlitbu Otče náš. 

Po rozloučení s touto komunitou jsme navštívili místní střední školu, kde se mladí učí různé obory, jako například informatiku, elektrotechniku a zámečnictví. Po návštěvě školy nás čekala ještě jedna komunita, kde jsme se spolu s místními pomodlili, zazpívali a nakonec jsme se vydali zpět do našich rodin.

Večer jsme navštívili festival, který zde nazývají festa julina. Konal se v tělocvičné škole. Je to slavnost tance, pití a jídla a patroni  tohoto festivalu jsou svatý Jan Křtitel, svatý Antonín a svatá Anna. (Doufám, že jsem si to správné zapamatovala :-D)

Středa – na starobylé farmě

Ve středu ráno jsme se sešli u kostela, kde na nás čekaly autobusy, aby nás zavezly na nedalekou farmu, kde se dříve pěstovala káva. Farma byla založena v roce 1813. Pracovávali tu i otroci, kteří byli přivezeni z Afriky. Farma je velice rozsáhlá. 

Ráno jsme na farmě v kapli slavili mši svatou a následně jsme měli prohlídku, během které jsme viděli, jak se na farmě kdysi žilo. (Dokonce nás zavedli i do vězení.) Měli tam úžasně vysoké palmy, odhaduju tak 150 let staré!

Na farmě jsme i obědvali. Pochutnali jsme si na grilovaném kuřecím mase a nějakých klobáskách s rýží a se zeleninou. Po hlavním chodu následoval dezert, který jsme si mohli jít nabrat. Na výběr bylo asi šest  druhů dezertů, z čehož všechno bylo příšerné sladké. My jsme to nějak nedávali, ale Brazilci se tím zdatné ládovali. :-)

Po obědě jsme se vydali zpět do města, po asi hodince volna jsme se sešli na náměstí, kde následoval kulturní program. Místní lide nám zabubnovali a zahráli, také nám předvedli scénku z 19. století, jak to vypadalo na farmě s otroky. Večer jsme měli ekumenickou modlitbu. Zúčastnili se jí místní protestantský kněz, katolicky kněz, nějaké jejich pomocnice i náš biskup Pavel Posád.

Čtvrtek – odpočívání u sportu, nákupů a koncertu

Ráno jsme začali mší svatou, po které jsme se přesunuli do místní tělocvičny, kde jsme mohli hrát volejbal a fotbal. Volejbal hrály hlavně holky, Brazilky versus česky. (Brazilky vyhrály o párách bodů.) Pak naši kluci nastoupili proti Brazilcům ve fotbale ve dvou zápasech, první jsme vyhráli 1:0 a druhý 2:0, byla to paráda. Už se naši kluci lepší. :-)

Po obědě ve škole jsme se vrátili zpět do rodin. V naši rodině jsme se setkali se sestrou naší paní domácí, upekla pro nás výborné male koblížky obalené ve skořicovém  cukru. Chvíli jsme s ní poseděli, snažili jsme se vyrozumět co nám chce říct, ale jelikož nemluvila anglicky, nebylo to zrovna lehké. Poté nás dcera vzala do města na nákupy a koupila nám jako dárek žabky. :-)

 

Text: Marie Vrzalová

Foto: Dominik Novák

Mezititulky: redakce signály.cz

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.