Jazyk lásky

Jazyk lásky? Uznávám, zní to jako taková ta zbožná fráze, nadpis, který nenaláká, ale já jsem to opravdu zažil. Je to moje největší brazilská zkušenost: Nezaleží na tom, jestli jste černí, hnědí nebo bílí. Bohatí nebo chudí. Rozjásaní extroverti nebo plaší introverti. Je jedno, jestli mluvíte lámanou angličtinou, česky nebo portugalsky. Nejdůležitější je jazyk lásky. A tím nás učí mluvit Ježíš.

Já anglicky moc dobře neumím, můj mladý hostitel Leo je na tom ještě hůř. Měl pro mě ale otevřenou náruč. Čtyři měsíce se poctivě připravoval, aby mě mohl přijmout do své rodiny, aby mi řekl: “Můj dům je teď i tvým domem.” Šetřil, aby mi mohl zaplatit autobus od domu na program, pustil mě do své postele a sám si lehl na matraci na zem, má s námi trpělivost, je ochotný a milý. I přes jazykovou bariéru jsme si dokázali povídat o našich životech a fotbale, o brazilské ekonomice a historii, o české politice a zeměpisu, o liturgii i jaderných elektrárnách. Stále tu úžasnou shodu v komunikaci nemůžu úplně pochopit. Ale jak řekl v jedné promluvě zdejší biskup, když mluvíme jazykem lásky, rozumíme si.

Když se Leo připravoval, tak nevěděl, zda k němu do rodiny přijde zrovna kluk se stejnými zájmy, se kterým si hned padnou do oka. Mohl to byt někdo úplně jiný, s kým by si tak lehce nesedli. Ale je vidět, že Leo očekával hosta s postojem křesťanské lásky, s otevřenou náručí úplně stejně jako socha Krista v Riu. Dostal jsem tady velkou lekci lásky a pohostinnosti. Doufám, že můj dům bude jednou taky otevřený pro všechny, kteří to budou potřebovat.

Autor: Honza Pilař