Brazilský fotbal

Jaká je Brazílie? Všechno, co jste o ní kdy slyšeli, je pravda. Myslel jsem si, že je to spousta předsudků, že národní stereotypy nefunguji, ale opak je pravdou. Brazílie to je hlavně fotbal, samba, příroda a živelnost.

Tak zaprvé fotbal. Ano, není lepší téma hovoru s průměrným Brazilcem, než fotbal. Dokonce i když neumíte portugalsky a on zase neumí anglicky, stačí říct pár jmen fotbalistů, Brazilec doplní kluby, ve kterých hraji. Pak je dobré připomenout nějaký slavný moment, třeba Zadinovu hlavičku na MS v Německu, Maradonovu Boží ruku nebo některý hezky gól z poslední doby. Brazilec vám to zahraje, jak to přesně bylo a už jste kamarádi. Jsou neskutečné vášniví fanoušci. Když Brazilský národní tým prohrál ve finále mistrovství světa 1950 doma v Rio de Janeiru, někteří fanoušci páchali sebevraždy! Můj mladý hostitel Leo má celý pokoj vytapetovaný plakáty klubu Flamengos. V jejich barvách má ručník, budík, tričko, vlastni dokonce kamínek ze zdi jejich slavného stadionu Maracana. Největší potupa pro něj byla, když v jedné ze seznamovacích her prohrál a dostal za úkol zazpívat hymnu klubu Vasko, velkého rivala Flamengos.

Brazilci ale zároveň dokážou byt spravedliví. Leo mi říkal, ať určíte napíšu, že pravými vítězi mistrovství světa v roce 1962 byli Česi, ačkoliv naši hráči nakonec ve skutečnosti dostali stříbrné medaile. Brazílie totiž prý podváděla už v semifinále, takže se vůbec neměla dostat do finále, kde nás nakonec porazila.

A musím se vám přiznat, že fotbal byl pro mě osobně téměř stejně velkým lákadlem, proč jet do Brazílie, jako setkaní s papežem. Věděl jsem, že mně všichni kluci z naší vesnice budou závidět! Hrát proti Brazilcům je snem každého kluka. Mně se splnil. Během našeho pobytu došlo alespoň v naši farnosti ke třem fotbalovým utkáním Česka republika – Brazílie. První dopadlo 12:9 pro domácí. Nebyli jsme na hru připraveni a v žabkách a sandálech se kopat nedá. Dohodli jsme se tedy na zápase bez bot. Hru na betonovém hřišti ale skončila většina Čechů a někteří Brazilci s puchýřem a dalšími zraněními. Mimochodem zahrál si s námi i příslušník ozbrojených jednotek Guarda Municipal (něco jako policie). Byli jsme moc rádi, že i on si svoje těžké kanady sundal.

Další dva zápasy proběhly v rámci sportovního dopoledne, které se protáhlo do poledne za odpoledne. Některým Čechům se nechtěl hrát celý turnaj, takže jsme si počkali, až dohraji Brazilci mezi sebou a naše dva týmy si to rozdaly s nejlepšími brazilskými. Nebudu to zdržovat a rovnou skromně přiznám to, že jsem nahrál na jeden náš gól, i že jsme oba zápasy za mohutné podpory fanoušku vyhráli. V očích brazilských kluku jsme si o dost vylepšili reputaci, ale tuším, že to tak nenechají a ještě prosadí odvetu.

Text: Jan Pilař

Foto: Dominik Novák